Nějaký čas mi teď nevyšel prostor zde uveřejnit další článek. Včera ráno jsem měla chvilku čas a po dlouhé době jsem si pročítala zde uveřejněné své články. A i když jsem už o nějaký ten čas starší a další typologická moudra jsem si ověřila, tak jsem ani u jednoho článku neměla nutkání ho trochu poupravit, pozměnit, přeformulovat. To mě opravdu moc potěšilo. Dokonce jsem tam našla myšlenky, které v současné době jsou pro mě nejaktuálnější, a já už třeba před 1,5 rokem se o nich zmiňuji, jak je důležité a je třeba se tak a tak chovat.

Od té doby se u mne změnily nějaké okolnosti. Naštěstí ne k horšímu. Tomu stále mohutně a bezmezně vděčím panu Šramovi, který je skutečně špička a hvězda. On ví a umí. Povahu člověka zná do atomu. Vše, co hlásá, PLATÍ! A s tím jsem se ještě u nikoho jiného nesetkala.

Začínám se víc a víc pohybovat ve vyšších vědeckých kruzích v mém oboru. Zjišťuji, jaké mi to přináší výhody, ale zároveň i jaká trápení. Např. lidé často považují za vědecký objev něco nebo nějakou myšlenku, a vůbec ji nemají ověřenou, neví, zda doopravdy platí, pouze si ji vymysleli a usoudili, že by si na ní mohli založit kariéru. To je děs, ale horší je to, že takovým lidem dávají ostatní prostor. Přitom by stačilo se logicky zamyslet. 

Než jsem se dostala blíže k typologické nádherné pravdě a platnosti, tak jsem si dost ničila život a opravdu na to, jak málo mi ještě bylo, jsem měla velmi zle do života našlápnuto. Také mě to stále ještě stojí obrovské úsilí, námahu a do jisté míry za své špatné kroky pořád platím. Bolí mě to a doufám, že to, po čem tolik toužím, nakonec zvládnu a budu si umět ve svém životě nastolit jiné koleje, po kterých půjdu jen kupředu s hlavou vzhůru.

Už delší dobu si všímám, že lidé podceňují věci. Myslí si: „co přeci znamená jedna hádka ve vztahu…“ anebo „však každý se někdy splete, tak i já mohu udělat chybu“. No s tím druhým výrokem bych jakž takž do jisté míry souhlasila, ale v zásadě ani jednomu nedávám „zelenou“ ve svém životě. Mohla bych vymyslet ještě tisícero dalších vyjádření, které se lidem honí hlavou. Vím to z toho, že se mi kolikrát k tomu přiznali. Jenomže i sebemenší rez na autě se může rozběhnout v kompletní korozi a auto už potom jde jen do šrotu, je zničeno. A opět toto platí i v životě. Jakýkoliv špatný krok, co jak malinký, může vyvolat tzv. dominovým efektem (pojem pana Šrama) vlnu dalších nesprávných a neefektivních postupů. Pokud je tedy včas nezastavíme, anebo ještě lépe, pokud ani nedopustíme, aby se děly, tak potom nám život bude ukazovat daleko lepší stránky a radosti.

Myslela jsem si, jak napíšu jen malé vyjádření, ale už mě napadají zase další a další myšlenky, které považuji za nutné dát dál, aby se lidé poučili a rozuměli své povaze. I když já nejsem antropologický biotypolog, který by rozuměl povaze člověka. Ale snažím se osvojovat si přírodní zákonitosti, které hlásá a ty jsou skutečně nádherné. Přináší opravdu krásno a blaho do života. Kdo se nimi neřídí, tak na to vždy jen zle doplácí. To nemyslím jako věštbu, nebo jako nějaké jiné „tajuplné“ souzení. Vidím to kolem sebe a znám to sama na sobě. Kdo se nechová tak, jak pan profesor hlásá, tak nemůže od života očekávat nic moc pěkného. Což je logické – pokud nerespektujete přírodní zákonitosti, dopouštíte se byť vědomě anebo nevědomě špatných kroků, tak se vám to vymstí. Opravdu tady nezáleží ani tak na tom, zda špatné kroky děláte schválně, anebo z neznalosti a z nedopatření. Samozřejmě, že i to je důležité. Když to děláme schválně, tak to je zlomyslnost a tím člověk žije jen v černém a hnusném světě. Když to děláme z nedopatření anebo z hlouposti, tak to se snáze při troše dobré vůle napravuje. Ale myslela, že na tom ani moc nezáleží, jsem myslela tak, že se to stejně děje! Ono to existuje, ono to je. A to je to nejzákladnější, od čeho je třeba se odvíjet. Když si to otevřeně přiznáme, tak už máme skoro vyhráno. No…a když si to nepřiznáme, tak to nikdy nevyřešíme a do smrti na to budeme trpět. Přiznání sice nestačí, ale otevírá dveře řešení. Poté je důležité nápravný krok udělat. Abychom využili otevřené dveře a vstoupili. Je to obrovská věc, umět si přiznat své chyby, nebát se jich a čelit jim tváří v tvář. To je už opravdu úroveň. Ale bez toho to fakt nejde. Nebát se toho a být statečný, neplakat zbytečně nad tím, ale čelit tomu. Hledat z toho bludného kruhu, který nám nevyhovuje, cestu ven! Všemi možnými dobrými způsoby. Nesmiřovat se s nepříznivým osudem, dělat stále prospěšné kroky, nepřizpůsobovat se hlouposti, zlomyslnosti a jiným zlým věcem. Být dobrý a dělat dobro!!!

Dělat dobro si lidé často představují takto: prosťáček, který se stále jen naivně domnívá, že vše bude vždy krásné, pěkné a milé, všem se skoro podbízí, hladí je, slouží jim, hned skáče a pomáhá všem a ostatní si s ním „vytírají podlahu.“ Toto není dobro, ale hloupost. Dobromyslný člověk může mít své pevné zásady, nikdy se nikomu nepodbízet, nesnižovat se, nemusí vždy každému pomoct a to hlavně tehdy, když usoudí, že by to mělo negativní dopad. Může být i chladný, např. když mu někdo ublížil, anebo řeší velmi vážný problém ve svém životě. Ale nikdy není hrubý, zlý, odmítavý, netolerantní, bezohledný, nepřejícný … Na Zeměkouli máme často velmi debilní představu o dobrákovi. Často dobrák = hlupák, a TO JE OBROVSKÝ ROZDÍL!!!!!!!!!!

Je dobré mít stále na paměti, že vše se upravit dá. Co jak jste z toho nešťastní, smutní, trápíte se, pláčete nad tím, aby vás „to“ už pustilo a bylo vám lépe a ono se „jakoby“ stále nedaří. Vydržte! Když víte, jak na to, tak to je krásné. A snažte se i kombinovat způsoby úpravy povahy, to také často pomáhá. Lidé ne vždy mají ty stejné problémy v povaze. Někdo má problém s tím, že je víc žárlivý a jiný zase žárlivý není vůbec, ale je třeba povýšenecký. Každý má něco. Ale důležité je, že když ostatní nejsou takoví, s čím já mám ty problémy, tak v tom případě EXISTUJE TAKOVÝ STAV A JDE TO. A snažit se přijít na to. Třeba si i popovídat s lidmi, kteří nemají ten stejný problém jako já a zjistit, jak oni přemýšlí. A vy jim zase můžete pomoci stejným způsobem s jejich problémem. Toto není naivní představa, to tak funguje, ale ne vždy a u všech. A to je chyba!

Přemýšlím, jak pojmenovat tento článek na svůj web a jak ho ukončit. Napadají mne tyto slova: buďte dobromyslní, mějte na paměti, že každý musí sám bojovat se svojí povahou, že existuje konečná podoba, buďte laskaví, nepleťte se lásku se zamilovaností, využívejte svých zkušeností a poučte se, pečujte o své partnerství, pomáhejme si, připravujme se na stáří, které často lidé vnímají nepříznivě, rozumem řešme situace, city hlaďme své nejbližší, řešme své problémy, konflikty, pracujte na své osobnostní svobodě, upravujte svoji povahu k lepšímu, udržujme pozitivní všechny vztahy v našem životě a mějme na paměti, že život není hra, jedná se o velmi vážné drama, se kterým si neradno zahrávat (tedy menu na mé stránce po pravé straně).