V celkem běžném každodenním
diskurzu lidé používají slovo „láska.“ Z mého osobního průzkumu jsem
zjistila, že lidé toto slovo často zaměňují se zamilovaností. Ale jsou to opravdu synonyma? Není láska něco většího, hlubšího? Já jsem získala opravdu
věrohodnou odpověď na tyto a ještě další otázky od odborníka, a to: ANO,
LÁSKA JE VYŠŠÍ STUPEŇ NEŽ ZAMILOVANOST.
Zamilovat je vzplanutí citů, sympatií
vůči druhé osobě. Kdežto láska je skloubení hlubokého citu s rozumovým odůvodněním.
Už jen z tohoto krátkého vysvětlení je nám jasné, proč zamilovanost po určitém
čase opadá (běžně se hovoří, že do roka "o ni přijdeme"). A dokonce nám tyto
krátké definice podávají vysvětlení, proč po čase, kdy nám zamilovanost opadne,
nám přijde, že protějšek, kterého jsme tolik milovali, se nějak změnil – už není
jako dřív. Je pravda, že i to se může stát. Ale častější případ je takový, že
jsme spíš jenom prohlédli a na základě vícero zážitků nám naše sny a malování
si růžových zámků přebila realita. Je škoda, že potom už málokdo toto prozření
dokáže opravdu zvládnout – jedná se o veliký kontrast. V zamilovanosti nám
téměř vůbec nic nevadí, vše je nám sladké, milé, svíráme se bolestí, když s dotyčnou
osobou nejsme apod. A když postupně opadne toto poblouznění, na základě
případně i vícero nepříznivých zážitků, tak abychom takovou situaci zvládli, je
zapotřebí používat rozum a už se na city a sympatie nespoléhat. Ony totiž
dovedou vyvolat nádherný pocit radosti, ale na druhé straně také dokážou velmi
nepěkné věci, které ve většině případů nemají reálnou příčinu.
Abychom někoho měli rádi a žili s ním
v pěkném a milém vztahu, v podstatě nepotřebujeme zamilovanost. Ale jak už každý, kdo má zkušenosti s blízkým vztahem, jistě
zjistil, na vztahu se musí pracovat, a to i ve chvílích, kdy na to máte třeba
nejméně energie. Neboť bohužel i jeden nepříznivý zážitek, pocit či
zareagování, může spustit lavinu dalších (dominový efekt).
Vlastní zkušenosti a zároveň debata s vícero lidmi i o velmi hlubokých věcech, co se vztahů
týče, mne v tom, co zde píši, jenom utvrdily. Odborně jsem získala o vztazích mnoho informací. Některé ještě nemám prožité – o těch tedy v tomto článku nebudu
psát.
Na základě mé povahy a mých zkušeností
jsem zjistila, že mnoho okolních jevů v současné společnosti (televize,
rádio, literatura, objevy apod.) definují vztah, zamilovanost či lásku jako něco
sice abstraktního, ale jakoby něco lidem „daného“, např. když dostaneme od
Ježíška nový kabát, oblečeme si ho a jsme rázem ochráněni před mrazem. Když
tento příklad ještě rozvedu, tak my jsme nic neudělali, bylo nám něco dáno
aktivitou druhé osoby, a rázem jsme měli určitý stav (ochranu před zimou). Když
tento příklad zavedu do praxe, tak v písničkách se často zpívá: „…vzít lásku do dlaní…“ nebo „…láska je bolest z probuzení…“ či „…love is all around.“ Jenomže láska není
něco, co by mohlo samo od sebe BÝT. Ona je pouze tehdy, když se lidé k sobě
chovají tak, že mezi sebou vytvoří citové pouto, které řeší rozumovým
uvažováním. Možná to není běžné, že lidé takto smýšlí, že pěkný vztah či láska je NĚCO, ale je možné, že na toto lidé trpí častěji,
než bychom si mohli myslet.
Proč, když se třeba povídá či zpívá o
lásce, se slovo LÁSKA tak vyzdvihuje a TI DVA, kteří díky své práci, chování a
citům si ji mezi sebou vytvořili, jakoby plní pouze sekundární význam v dané
písničce?! Láska by nikdy v životě bez nich nevznikla. Láska není
přirozenou součástí přírody – to je vyšší stupeň, který dokáže vytvořit tvor
určité úrovně. Strom či kámen nemají na takovou věc prostředky ve své povaze /
struktuře.
Možná je toto mé sdělení pro někoho
hlubšího rázu, ale považuji za potřebné tyto mé myšlenky položit na papír a
podělit se s nimi. Kdo by chtěl zažít hluboký vztah s někým? …
asi každý. Tak v tom případě musíme vědět, CO „TO“ PŘESNĚ JE a JAK SE „TO“
DĚLÁ. A to si troufám říct, že vůbec nevíme. Hlubší a individuální rady pro
každého nechám odborníkům (doporučuji pana Šrama, Typologickou poradňu
Bratislava). Z mé strany však doplním, že je zapotřebí opravdu chtít být s partnerem
či partnerkou a dobromyslnými a rozumnými kroky případně i zkoušet různé
způsoby, které vztahu prospívají. Je zapotřebí práce obou dvou, jinak pěkný
vztah nikdy nebude.
